Fríský kůň

Historie: Fríské plemeno vděčí za mnohé španělskému andalusanovi. Jde o chladnokrevného koně pocházející z primitivního evropského lesního koně. Už Římané ho uznávali jako vynikajícího pomocníka. Název dostal po nizozemském regionu Frísko a má se za to, že jeho minulost sahá až do doby kolem roku 1000 př. n l. Postupem času se samozřejmě zdokonaloval a dobýval si také lepší postavení. Býval vysoce ceněn jako jízdní zvíře u rytířů. V době španělské okupace Nizození za španělsko-nizozemských válek(1568-1648) bylo plemeno zušlechtěno přílivem španělské krve. V 19. století se frís hojně používal nejen v postroji a pod sedlem, ale také v klusáckých závodech, které se tehdy těšily velké oblibě a proto se dávala přednost rychlejším a lehčím jedincům. To znamenalo takřka konec  původního fríského plemene, naštěstí však byl vytvořen chovný plán na záchranu jednotlivých koní.

Výška: mezi 1,55 a 1,60 m

Zbarvení: Fríský kůň je vždy uhelně černý vraník. Bílé odznaky a jiné barvy srsti chovatelský svaz nedovoluje. Pouze malá hvězda se může tolerovat.

Charakter: Charakteristiku fríského koně nejlépe zachycují slova: krotký, energický, ochotný, pracovitý, věrný a citlivý.

Exteriér: Fríský kůň je velmi elegantní vraník s bohatou hřívou a ocasem. Ocas a hříva jsou přirozeně vlnité. Má jemnou hlavu, dlouhý, vzpřímený a klenutý krk, nevýrazný kohoutek. Nohy jsou kratší, ale s bohatým rousem na spěnkách. Kopyto je tmavé s namodralým nádechem. Nápadné je hrdé držení těla.

Využití: Fríští koně jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků. Vozatajci jsou při těchto show oblečeni do typických fríských selských krojů. Také pod sedlem je fríský kůň spolehlivý přítel. Má dokonce talent pro drezurní výcvik a je známý jako kůň pro vysoku drezurní školu.

Chody: V klusu je fríský kůň nápadný hrdým projevem a vysokou kolenní akcí.