Historie:V malé vesnici Lipica,která tehdy patřila k Rakousko-Uherskému císařství a dnes leží ve Slovinsku,byl v roce 1580 založen císařský hřebčín.Odsud měly být dvorní stáje zásobeny elitními koňmi.V těch dobách byli španělští jezdečtí koně ohromně v módě.Na pokyn Karla II. Rakouského bylo ze Špannělska devět hřebců a čtyřiadvacet klisen.Hřebčín se v průběhu doby neustále rozšiřoval.Po dvě století se neustále dováželi noví španělští koně,kteří byli pak kříženi s italskými,německými a dánskými.Ale španělské plemeno bylo od 16. století tak dominantní,že i tito vyšlechtění koně měli hodně španělské krve.V 19. století se chovatelé pokusili plemeno vylepšit ještě arabskou krví,neboť arabové byli velmi ceněni pro svůj ohnivý temperament a svou krásu.Od té doby se chová čistokrevně.Během napoleonských válek byli koně několikrát převezeni do Maďarska do bezpečí.I dnes se tu chová ještě hodně lipicánů.Za první světové války bojovala Itálie a Československo o oblast Lipice a když válka skončila, vypukl prudký spor o to,ke které zemi nyní koně z Lipice patří.Polovina jich opět připadla Rakousku.Nyní bylo potřeba najít pro toto zvláštní plemeno nový a vhodný životní prostor.Zdálo se nutné opět vytvořit,alespoň částečně,speciální životní podmínky krasového pohoří,které byly pro vývoj plemene tak příznivé.Volba padla na malou vesnici Piber na jihu Rakouska.Tato krajina je velmi podobná oblasti kolem Lipice.I seno z tamních pastvin je podobné tpmu z krasového pohoří.Lipicáni se velmi dobře přizpůsobili novým životním podmínkám v Piberu.Ale pak přišla druhá světová válka a koně museli být opět převezeni jinam,tentokrát do Hostýna v Čechách.Po válce se ale lipicáni vrátili zpět do Piberu a vyvíjeli se tu velmi dobře až do roku 1983,kdy hodně koní uhynulo na epidemii herpesu.Toto nebezpečí je,jak se zdá naštěstí zažehnáno.Dnes je chov lipicánů rozšířen jak v řadě zemí Evropy, tak i v zámoří.Tradiční linie a kmeny: Siglavi, Maestoso, Favory, Conversano,Neapolitan,Pluto,ve Slovinsku dále Incitato a Tulipan.

Vzhled:Lipicán je silné zvíře.Má těžkou,protáhlou a suchou hlavu, obvykle mírně klabonosou, silný,nepříliš dlouhý krk,krátké "barokní" tělo s plchým kohoutkem a mohutnou oblou zádí.Krk a zadek jsou pořádně svalnaté.Nohy jsou pěkně souměrné,s krátkým nártem a kulatým tvrdým kopytem..Hlezení kloub je relativně přímý a předloktí dlouhé a silné.Vcelku je lipicán souměrně stavěný kůň, mohutný a lehký zároveň a obvzlášť vodný pro vysokou školu.

Výška v kohoutku: Typ Piber je obvykle jen asi 1,50 m vysoký.Jiné kmenové linie dosahují výšku v kohoutku až 1,56 m.

Barva: Zpravidla bělouš,existují ale i hnědáci a vraníci.Bělouši se rodí jako hnědá nebo černá hříbata.

Charakter: Od začátku chovu se dbalo na to,aby temperament lipicána zůstal zachován.Je to inteligentní kůň, má vynikající paměť a navzdory své ohnivosti je poslušný a učenlivý.Svou inteligencí a půvabem se hodí pro těžké lekce vysoké jezdecké školy stejně dobře jako pro službu kočárového a pracovního koně.S oblibou se také používá pro cirkusovou práci.Je dlouhověkký,méně rychlý,ale vytrvalý a nenáročný s velmi dobrou povahou.